Canisterapie

Canisterapie (pojmenování vzniklo v ČR) je název pro metodu pozitivního psychosociálního  a fyziorehabilitačního  působení na potřebné osoby, prostřednictvím speciálně vedencanisterapieého a cvičeného psa  nebo  feny  .Canisterapie má vliv na psychologickou a sociálně-integrační stránku člověka. Kontakt se psem představuje účinné rozptýlení pro lidi trpící psychickými poruchami, depresí nebo pro ty, kteří se prostě cítí opuštěně. Pes se stavá pro děti kamarádem a tvorem, o kterého se musí starat. V ústavech pro mentálně a fyzicky postižené pes tvoří součást rehabilitace protože napomáhá procvičování některých částí těla. Velmi významnou a úspěšnou metodou je polohování. Uplatňuje se také jako pomocná psychoterapeutická metoda při řešení různých situací v případě, že jiné metody nejsou účinné nebo použitelné.

Metoda a její účinky

Canisterapie má vliv na psychickou  a sociálně-integrační stránku člověka. Vliv je tedy zásadně dvojí – psychosociální a fyziorehabilitační. Kontakt se psem představuje účinné rozptýlení pro lidi trpící psychickými poruchami, depresí nebo pro ty, kteří se cítí opuštěně. Canisterapeut může psem aktivovat myšlení, paměť, komunikaci, učení se (mluvenou řeč, neverbální projevy atd.) ale i motoriku  (chůzi, pohyb paží, rukou a prstů atd.). Formou terapie – po stanovení si cíle s klientem – lze úzce spolupracovat s logopedem, fyzioterapeutem, pedagogem, psychologem, ergoterapeutem, gerontologem, psychoterapeutem, zdravotním personálem atd.

Canisterapii lze úspěšně zařadit do okruhu socialní rehabilitace. Vykonavatel této činnosti však musí mít kompetence v oblasti kynologie  a etologie  psa i sociálních dovedností (komunikace s lidmi,  emapatie, zvládání krizových situací, náhled do psychologie člověka, znalost diagnóz  zejména cílové skupiny, kterou psem ovlivňuje apod.).